Moje ikonka

stav: off-line


Navstevnost za minuly tyden (15.3. 2010 - 21.3. 2010) je:

21. června 2010 v 12:33 | JMiley |  návštěvnost
Pondeli: 2
Utery: 0
Streda: 2
Ctvrtek: 2
Patek: 3
Sobota: 2
Nedele: 1

Celkem: 12
------------------------------
Ale tohle je bezva že?!?
 

Navstevnost za minuly tyden (7.6. 2010 - 13.6. 2010) je:

21. června 2010 v 12:31 | JMiley |  návštěvnost
Pondeli: 1
Utery: 0
Streda: 2
Ctvrtek: 0
Patek: 0
Sobota: 1
Nedele: 0

Celkem: 4

Navstevnost za minuly tyden (14.6. 2010 - 20.6. 2010) je:

21. června 2010 v 12:29 | JMiley |  návštěvnost
Pondeli: 0
Utery: 0
Streda: 0
Ctvrtek: 0
Patek: 0
Sobota: 0
Nedele: 1

Celkem: 1
---------------------------------
Tak tohle už je hrozný.
 


21.6.2010-SMRT

21. června 2010 v 12:27 | JMiley |  Téma Týdne!!!
Dnes máme 21.června a já mám pro vás článek na téma týdne.A to je !!SMRT!!

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Smrt, úmrtí, skon, latinsky exitus, je (z biologického a lékařského hlediska) zastavení  životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují. Smrt je tedy stav organismu po ukončení života, úplná a trvalá ztráta vědomí.Umíráníje postupný proces na jehož konci je smrt. Smrt nelze zaměňovat s umíráním, neboť umírání je jedna z fází života organismu. Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti.Průměrná délka života u člověka se stále prodlužuje - díky kvalitnější zdravotní péči, hygieně a zdravějšímu životnímu stylu.
To, co má smrtelné následky (např. určitá dávka jedu, nevhodný léčebný postup atd.), se nazývá jako letální. Věda, zabývající se umíráním a smrtí, se nazývá thanatologie.

Významy pojmu smrt

V běžné mluvě se pojem smrt používá prakticky výhradně ve vztahu k celému organismu, ale v přírodních vědách a lékařství se běžně lze setkat například s pojmem buněčná smrt, kde se slovo smrt vztahuje k části organismu. Zastavení životních funkcí, které lze ještě včasným vhodným zásahem zvrátit, se nazývá klinická smrt. Pojem smrt se užívá také v přeneseném významu pro zánik - kultury, politického systému, živočišného druhu apod.

Diagnostika smrti
Dříve se smrt diagnostikovala na základě zástavy dechu a srdečního tepu, a i dnes se těchto ukazatelů používá nejčastěji.[2] Podstatný rozdíl je ovšem v tom, že oproti dřívějšku víme, že zástava dechu a srdce nemusí být definitivní, takže se smrt na základě těchto ukazatelů určuje teprve, když je lékař přesvědčen, že dané funkce nelze obnovit. Pokud neexistují jiné významné okolnosti prokazující úmrtí, je na místě pokus o obnovení obou funkcí (viz Kardiopulmonální resuscitace, zástava srdce a zástava dechu).
Z těchto a jiných důvodů se zavedl termín mozková smrt, jež je definovaná jako nevratné vymizení všech funkcí celého mozku.[2]. Za normálních okolností mozek odumírá během několika málo minut po zastavení dýchání nebo srdečního tepu, ale v případě, že je člověk podchlazen (například v ledové vodě), může se mozková smrt oddálit (jsou zaznamenány případy, kdy byl za těchto okolností topící se člověk oživen až po 20 minutách, aniž by to zanechalo nějaké následky[zdroj?]).
Vzhledem k tomu, že různé negativní vlivy (např. hypoxie, otřes mozku) postihují nejdříve vývojově mladší části mozku (šedou kůru mozkovou), může dojít k tzv. apalickému syndromu, kdy ani EEG nezaznamenává žádné mozkové vlny, a přesto hluboká životně důležitá mozková centra stále fungují. Proto se pro stanovení mozkové smrti vyšetření EEG doplňuje ještě např. vyšetřením kmenových evokovaných potenciálů, které zaznamenávají např. funkčnost sluchových drah na úrovni mozkového kmene (BAEP).
Člověk může být tedy právně prohlášen za mrtvého na základě zástavy srdce, dechové zástavy, zjištěním dilatace (rozšíření) zorniček, či diagnózou mozkové smrti.
Informační teorie používá termín informačně teoretická smrt pro stav, kdy není možné žádnými přístroji obnovit či zachovat život a u dané osoby není možno obnovit mysl a osobnost.

Smrt z právního hlediska
V české legislativě je smrt definována pouze v zákoně 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), §2 e):
"Pro účely tohoto zákona se rozumí...smrtí nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene"
§10, odstavec téhož zákona pak dále stanovuje, že
"Smrt [§ 2 písm. e)] se zjišťuje prokázáním
  1. nevratné zástavy krevního oběhu,
  2. nevratné ztráty funkce celého mozku, včetně mozkového kmene v případech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního oběhu udržovány uměle (dále jen "smrt mozku")
"
.
Člověk, který je dlouho nezvěstný, může být na základě žádosti příbuzných prohlášen za mrtvého.

Rozdělení smrti podle příčin

  • podlehnutí nemoci
  • smrt stářím a sešlostí - zpravidla se označuje jako přirozená smrt[3]
  • smrt způsobená vlastní vinou:
    • sebevražda - úmyslné ukončení vlastního života
    • sebezabití - smrt, kterou si člověk sám způsobí nedbalostí, neopatrností, nedopatřením - např. dopravní nehoda, otrava houbami, smrtelný úraz při sportu
    • eutanazie - asistovaná sebevražda, usmrcení na žádost
  • smrt v důsledku podmínek neslučitelných se životem:
  • smrt způsobená jiným člověkem:
    • zabití - smrt, způsobená jiným člověkem nedbalostí, neopatrností, nedopatřením - např. při dopravní nehodě
    • vražda - smrt, způsobená úmyslně jiným člověkem; pokud smrt způsobí člověku zvíře (byť úmyslně), hovoříme spíše o zabití než vraždě
    • poprava - vykonání rozsudku trestu smrti
  • smrt, způsobená zvířetem (predátor, parazit, bránící se živočich), rostlinou (otrava)

Posmrtný život

  • Jiná forma bytí - Řada náboženských systémů předpokládá existenci nehmotné nesmrtelné duše, která přetrvá smrt a žije dál, obvykle mimo hmotný svět živých. Často se pojí s koncepty nebe a pekla. Tento pohled postulují abrahámovská náboženství (křesťanství, islám, judaismus). Smrt je zde pouze odchodem z tohoto světa, často za lepší a krásnější částí života. V křesťanském pojetí se člověk po smrti dočká spravedlivého rozsudku svých činů.
  • Reinkarnace - Zejména podle východních náboženství může docházet k reinkarnaci, tj. převtělení duše zemřelého do nového člověka (či případně k převtělování duše mezi jednotlivými živými organismy). Některé předpokládají finální osvobození zasloužilé duše od tohoto procesu.
  • vzdělávat se v systému škol, které jsou v tomto stavu vedeny dalšími podobnými, často mnohem pokročilejšími bytostmi,
  • odejít do jiných hvězdných systémů,
  • pobýt v záhrobním světě a odpočinout si před další inkarnací
  • okamžitě se opět inkarnovat,
  • odejít do vyšší složky vlastní existence (duše)
  • čas smrti - lidé měli zpravidla smrt spojenu s pocity úzkosti, a proto se ji snažili nějakým způsobem oddálit, nebo alespoň zjistit, kdy přesně nastane, kolik člověku ještě zbývá času.
  • mechanismus smrti - lidé si zpravidla smrt představovali jako bytost, která oddělí duši zemřelého od jeho těla
  • život po životě - mytologie se snaží zodpovědět otázku, co se s duší člověka děje po smrti, v mnoha pověstech se zemřelí mohou za určitých okolností vracet do světa živých
  • sny - sen o černém psu, bílé koze, kalné vodě atd. zvěstuje, že člověk nebo někdo z jeho blízkých zemře
  • zvířata - smrt ohlašují některá zvířata: houkání sýčka (lidé říkali, že sýček svým hlasem volá: "Pojď!", zve lidi do záhrobí), černá kočka přeběhne přes cestu, žluva létá kolem domu, lišaj smrtihlav i jiné můry, havran, vytí psa, bučení dobytka, vrzání červotoče. Když člověk uslyší kukačku, má počítat, kolikrát zakuká - podle toho určí, kolik mu ještě zbývá let. O štědrovečerní půlnoci si domácí zvířata prý lidským hlasem vyprávějí o tom, kdo zemře. Do roka zemře člověk, který poraní nebo zabije hada, žijícího pod prahem domu (věřilo se, že je to přeměněný skřítek, ochránce domácnosti).
  • přírodní jevy - padající hvězda, náhlé zhasnutí světla, zvlhlá sůl, padající omítka, bouchnutí na půdě domu. Dítě narozené v pátek prý do roka zemře.
  • štědrovečerní zvyky mající určit, kdo do roka zemře - kdo v rozkrojeném jablku najde kříž, kdo si rozlouskne prázdný ořech, lití olova: kdo si ulije rakev, lopatu
  • mytické bytosti, jejichž zjevení ohlašuje smrt:
    • bánší - víla z irských pověstí, která prý svým kvílením ohlašuje smrt někoho v domě,
    • bílá paní - duše zemřelého předka, jejíž zjevení ohlašuje smrt někoho ze členů šlechtické rodiny,
    • Meluzína - víla z francouzských pověstí, která svým zjevěním zvěstuje smrt vlastníka hradu Lusignan.
  • Člověku se zastaví hodinky právě v okamžiku, kdy jeho příbuzný zemřel.
  • Člověk slyší z dálky hlas umírajícího.
  • Ze zdi spadne zrcadlo, a ohlašuje tak úmrtí.
  • Fotografie umírajícího náhle zamrká.
  • Odmítnutý muž se zjeví na svatbě své vyvolené.
  • Člověk slyší v domě tajemnou hudbu.
  • Často se nekrangelie projevuje ve snu - člověku se zdá o umírajícím a ten právě oné noci zemře.

Personifikace smrti

Ohlášení smrti

  • Film:
    • Tim Burton: Velká ryba - historka o černé vráně, která zvěstuje smrt; v oku čarodějnice může člověk vidět, jak zemře
    • Gore Verbinski: Kruh - smrt je lidem zvěstována telefonem sedm dní předem

Ostatní

Reference

  1. ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. Praha : Scientia, 2003. ISBN 80-7183-268-5. s. 458.
  2. a b Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu
  3. a b c d BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha : NIDM, 2008. Dostupné online.
  4. Velký sociologický slovník. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. s. 1001.
  5. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0. s. 218.
  6. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0. s. 218.
  7. [1] Bhagavadgíta, 1:18
  8. Theosophical Manuals - Katherine Tingley
  9. Share International o Učení odvěké moudrosti
  10. Učení odvěké moudrosti
  11. Výzkum vědomí v Monroově institutu
  12. a b Monroe, Robert A. "Cesty mimo tělo", Triton 2007, ISBN 80-7254-817-4
  13. a b c Monroe, Robert A. "Daleké cesty", Lott 2003, ISBN 80-903193-3-5
  14. a b Monroe, Robert A. "Návrat k pramenům", Lott 2003, ISBN 80-903193-5-1
  15. Whitton, Joel L., Fisher, Joe "Život mezi životy", Nakladatelství Tomáše Janečka 1993, ISBN 80-900802-6-X
  16. BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Věcná část O-Ž). Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. s. 928-929.
  17. ZÍBRT, Čeněk. Pokusy o přirozený výklad pověr československých na sklonku XVIII. a na začátku XIX. věku. Český lid, 1899, roč. 8, s. 32, 98-100.
  18. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. s. 191-192.
  19. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. s. 213.
  20. BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Věcná část O-Ž). Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. s. 1166.
  21. STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha : Paseka, 1991. s. 49.

------------------------------------------------------------------

ZDROJ:WWW.WIKIPEDIE.CZ


Kam dál